Tak už nás to taky potkalo – začínáme vybírat destinace dovolené podle toho, kde to bude dobré i pro děti, i pro nás. Pohorky se pozvolna začaly rozpadat ve skříni (vážně, David musel před Vánoci ty svoje vyhodit, prostě mu odpadly podrážky, asi z nicnedělání), masivy Alp někteří z nás viděli v každém mraku, přišel čas vyrazit do Alp i s Anikou (2,5r) a Marianou (8m).
Kamarádi nám doporučili, že v Rakousku hodně jedou na různé slevové kartičky, které umožní vstupy na lanovky/jiné atrakce zdarma a jsou k místním ubytování, nechali jsme se tím tedy nalákat a zvolili jsme Schladming.
Ubytování jsme sehnali přes booking. Protože jsme s sebou vzali i babičku pražskou, hledali jsme dvě ložnice, což se nám povedlo, a ještě k tomu téměř v centru. Plus podmínkou ubytování byla Sommercard – dále SC (https://1url.cz/@ubyt). Dost jídla jsme si vezli z Čech, kromě neděle šlo sehnat cokoli dobře (narazili jsme na dvě Billy), ale ceny trochu vyšší. Cestu jsme z Budějovic zvládli téměř na jeden zátah, stavěli jsme těsně před Schladmingem.
1. den
Kdysi jsem v této oblasti byla s rodiči, proto jsme první výlet zvolili na základě vlastní zkušenosti (https://mapy.cz/s/bobokopeja) . Avšak paměť je milosrdná a já si pamatovala vodopád a pak hned kousek nad ním malebné jezírko. Za 8 euro (se SC) jsme dojeli autem až na konec silnice vedoucí k autobusové zastávce Riesachfall Wilde Wasser. Jezdí tam i autobusy, mimo sezónu ( byli jsme v září) co hodinu. Už samotná cesta údolím Untertalbachu stojí za to. Pro výstup k jezeru jsme zvolili červenou turistickou. Jedno dítě v krosně, jedno v nosítku a šlo se. Vodopádů bylo několik, pršelo z nich na nás, krásné pohledy. A pak to přišlo…
Žebřík jsem si pamatovala jeden a ono jich tam bylo několik. Visutá lávka byla novinkou (na úvodní fotce). Ne že by to nešlo, ale už jsem viděla titulky novin: „Šílení rodiče se zasekli s dětmi v batohu uprostřed žebříku, letět pro ně musela horská služba….“ – což se teda nakonec nestalo. Obě děvčata vydržela až do cíle v nosidlech, nositelé se teda pěkně zapotili, protože kopec to byl pořádný. A potkali jsme dost dětí, co už šly po svých, a nebyly zase o tolik větší…
U jezera Reisachsee jsme si dali oběd z vlastních zásob a ač jsme tam chtěli původně zůstat mnohem déle (a dívat se na místní kachny), bylo tam tak hnusně, že jsme jen počkali, než se holky vyběhají, a vyrazili jsme zpěvněnou cestou zpět do údolí. Tato cesta byla výrazně klidnější.
V chatě u parkoviště, stejně jako minule, jsem si dala štrúdl s vanilkovým pudingem a ještě jsme tam chvilku pobyli. Inspirací pro bezdětné může být začátek cesty stejný s tím, že dojdete až na Preintalerhütte, druhý den přes Greifenberg na Gollinghütte a odtud na výchozí parkoviště.
2. den
Druhý den jsme pojali odpočinkově a dětsky – lanovkou, co vede přímo ze Schladmingu, jsme vyjeli na Planai. Lanovka jsou vajíčka, vozík Thule se vešel úplně v pohodě. Aňa byla úplně nadšená. Od horní stanice je to na vrchol co by kamenem, takže jsme Anynku nechali hned na prvním hřišti vedle lanovky a my (já s Mařenkou v nosítku) vyběhli/vyfuněli na vrchol. Z vršku se nám otevřelo včerejší údolí. David pokračoval dál na Krahbergzinken, já se vrátila dolů.
Kolem horní stanice lanovky je připraven okruh Hopsiland pro děti plný fakt pěkných atrakcí a hřišť. Je dobrý si koupit v automatu dřevěnou kuličku za 2 eura, využije se i jinde než na Planai.
Možná to bude ještě zajímavější pro starší děti – třeba já byla fakt nadšena. Hodně vychytané kuličkodráhy, hřiště, vodní potůčky, jezírko, prolejzačky, klouzačky, umělá kráva dojnice, Perníková Chaloupka, slackline, kuželky….
Na strategických místech restaurace (nevyužili jsme) se záchodky (využili jsme), lavičky, odpočívadla. Teda nebylo tam na cestě moc stínu, takže ve velkém horku bychom se asi nehnuli od jezírka.
První polovinu okruhu jsme šli docela pomalu a všude se zastavovali, druhou část už jsme vzali trochu víc hopem (děti v kočárku, bylo to docela do kopce).
3. den
Další den Aninka vyžadovala lanovku, tak jsme si vyhlídli Rittisberg, kopec podobný Kleti, v dojezdové vzdálenosti asi 20 minut autem od Schladmingu. Kromě lanovky sliboval venkovní koupaliště pod kopcem, hřiště s kuličkodráhami na kopci a po cestě domečky pohádkových postav. Září je však už mimosezónní měsíc a v úterý a ve středu má lanovka volno. No tak jsme šli obě cesty pěšky.
Ne že by to nešlo, ale neměli jsme tolik jídla/vody na mnohem delší výlet, než jsme čekali, tak jsme kusy vezli Anyčku ve vozíku (Mája to skoro celé prospala). Po cestě opravdu chaloupky a domečky byly, některé pohádky jsme poznaly, jiné jsou evidentně z rakouské lidové slovesnosti, jestli něco takového existuje.
Už za docela teplého počasí jsme se vydrápali na vršek, kde jsme byli jen my a pár přítulných králíků (výhoda absence lanovky). Výhled na Planai a celé údolí moc pěkný, hřiště super, opět dřevěné kuličkodráhy, asi v sezoně i občerstvení. Cesta zpět byla už trochu na křeč (děti méně spolupracovaly), ale nakonec jsme to i bez lanovky zvládli.
Protože byl tento výlet kratší, ještě jsme po pozdním obědě vyzkoušely Schladmingský aquapark taky na kartičku SC. Část venkovní, část vnitřní, určitě dobrá varianta odpočinkového půldne.
4. den
Poslední celý den jsme přemýšleli, jestli ještě jednou Planai, půldenní výlet do okolí nebo co teda (variant je tam určitě hodně, ale byli jsem trochu omezeni už únavou a vozíkem + odpoledním spánkem starší), a David vymyslel pěší trasu kolem říčky Untertalbach (na té jsou ty vodopády z 1. dne), že bychom dojeli autem zase na parkoviště úplně na konec a došli do Schladmingu pěšky (a David by se vrátil pro auto. Šlo by tam dojet jen autobusem, ale ještě že jsme to neudělali, předjížděli jsme ho a byl úplně plný).
Cesta nebyla úplně turisticky značená, ale většinou šlo o zpevněné pěšiny kolem vody, tu a tam silnice, někde louka (někde jsme museli po silnici, i když mapy říkaly, že by to šlo jinudy – evidentně se krávy pasou každý rok jinde a jednou přes plánovanou cestu vedl ohradník, což další rok může být jinak) – ale i přes tuto pestrost to byl super výlet.
První zastávku jsme udělali na takové minifarmě Sondlalm – občerstvení, slepice, oslík, kozy a hřiště. To byla taková svačinová zastávka, asi půl hodiny po startu.
Další úsek vedl kus kolem řeky, pak jsme šli kus po silnici (okolo dalších restaurací s dalšími hřištěmi, ale ty jsme minuli), až po jakousi vodní elektrárnu, kde jsme si dali oběd z vlastních zásob.
Další kus byl právě ten, kde nám ohradník překazil plány, takže jsme šli kus po hlavní silnici, ale provoz nebyl velký a výhledy zpět na Rittizberg krásné, tak to šlo.
Prokličkovali jsme malebnou vísku Untertal a vrátili se zpět k řece – a teda finále stálo za to. Nádherný kaňon, divoká řeka, voda z peřejí mžila až na nás, vůbec jsem netušila, že tak malý kousek od města je taková pecka.
Pak už jen závěrečná zmrzlina, balení, a druhý den po malé procházce odjezd se zastávkou v Kirchdorfu an der Krems, kde je uprostřed města super park s hřištěm a záchody (doporučujeme, i když to bylo jediný rozumný místo na vyběhání dětí, co jsme našli na trase 🙂 )
První Alpy s dětmi jsme zhodnotili kladně, Schladming toho fakt hodně nabízí, kartičku jsme nevyužili tak, jak by využít šla. A hlavně – za ty výhledy z hřišť to rozhodně stálo!