Praktické:
Letenky jsme koupily od společnosti Smartwings, lítají pravidelně na jižní letiště v pátek přímým letem – ve 12. hodin tam a v 17. hodin zpátky. Letí se 5 hodin a je hodinový posun času, takže na místě jsme byly v 16. hodin a bylo dost času na půjčení auta a přesun do ubytování (nechtěly jsme přiletět někdy v noci). Za děti do 2 let se platí minimum, ale nemají vlastní sedadlo. Naopak mají 2. odbavené zavazadlo (takže já se balila do krosny a druhým odbaveným zavazadlem byla krosnička na dítě).
Na letišti proběhlo vše v pohodě, na security jsme šly přednostně. Všude byly přebalovací pulty a dětské koutky, takže čekání docela uteklo. Do letadla jsme nastoupily mezi prvními, ale při cestě zpět jsme nastupovaly schválně jako poslední – v obou letech bylo několik volných trojsedaček, tak jsme každá po jedné obsadily a let proběhl lépe než jízda autem z Prahy :-). Představa trávení pěti hodin na jednom sedadle s dítětem zněla totiž docela strašidelně.
Tonička měla do letadla křupky a jednu hračku, Anika byla trochu náročnější – doporučuju borůvky nebo maliny k jídlu při vzletu a přistání kvůli vyrovnání tlaku v uších, dost jiného jídla na svačinky, láhev na pití, hračky. Pak se vyplatily fuj a ekl gelové nálepky na okno – zabavily opravdu dlouhou dobu.
Zařizování předem:
Auto jsme si půjčily z půjčovny https://www.autoreisen.com. Jednoduchý formulář, žádná záloha předem, žádná záloha na místě, autosedačky na pás v ceně půjčovného, kancelář měli hned na letišti a k autu to bylo pár metrů. Auto jsme navíc pojistily asi za 14 euro. Jediná nevýhoda byla, že náš model auta měl zrušený pás u prostředního místa vzadu – nakonec jsme to stejně nepotřebovaly, ale cestovat v pěti, byl by to problém.
Ubytování jsme hledaly přes Airbnb. Naším požadavkem byly 2 oddělené ložnice, jedna s dětskou postýlkou, a kuchyně s malým obývákem. Docela těžko se to hledalo, protože když jsme zadaly do vyhledávače 2 dospělí a 2 děti do 2 let, tak to hledalo spíš menší ubytování. Rozhodly jsme se jednou přesunout, první ubytování jsme vybraly kousek od letiště: https://1url.cz/@1.ubytovani.
2 ložnice, velký obývák, docela čisto, blízkost moře, pračka, bohužel pro tento věk dětí schody. Ač se nám zpočátku výhled na moře zdál velmi romantický, ke konci nás pěkně štval – celou noc foukalo a vlny rušily spaní. Terasy jsme vůbec nevyužily. Jinak poklidné městečko, milá pláž, dobrá lokalita, malé obchůdky, příjemní lidé.
Druhé ubytování jsme vybraly ve městě Puerto de la Cruz, konkrétně toto: https://1url.cz/@2.ubytovani
Bez schodů, velmi milý hostitel, na půjčení byl i kočárek, 2 jídelní židličky, parkování v garáži asi 2 minuty od bydlení, velmi vybavená kuchyň. Nevýhodou bylo, že se dalo větrat jen do uzavřeného vnitrobloku. Sice byly v pokojích větráky, ale při těch se taky špatně spí – takže noci nebyly úplně ideální… Ale jinak skvělá poloha v rámci Puerta, všude kavárny, restaurace, klidná čtvrť.
Co nezapomenout:
S sebou jsem brala hotová jídla od Hami 12+ (nechtěla jsem pro Aniku vařit), pár ovocných kapsiček (zbytečné, měli tam moc dobré), ovocné tyčinky z Dm, kaši na večer. Pro nás jen večeři na první den a snídani na druhý, což jsme dobře udělaly, protože nakoupit jsme zvládly až druhý den dopoledne. Z Čech jsme vezly pár kapslí na praní, v jednom ubytování prací prášek byl, ve druhém ne, ale stejně jsme preventivně používaly jen ty naše kapsle kvůli dětskému oblečení. Dál jsme braly několik plen na začátek, opalovací krém, čepice, koupací overal, boty do vody (využily jsme skinnersky) a merino oblečení pro nás i pro děti. A panthenol – hned druhý večer na něj došlo.. Amatérky..
Na ostrově:
První den jsme toho moc nestihly – jen půjčení auta, přesun do ubytování (dejte si pozor na termín zamlouvání ubytování – většinou se zamlouvá od soboty, ale my přiletěly už v pátek a až přede dveřmi jsme zjistily, že ho máme až od soboty).
Druhý den jsme musely nakoupit jídlo, pleny, vlhčené ubrousky a prozkoumaly jsme okolí – dojely jsme pár minut autem do blízké vesnice Punta de Abona a prošly se kolem majáku a bývalého sanatoria, kde se ještě v průběhu 2. světové války izolovali nemocní.
Odpoledne jsme strávily na blízké oblázkové pláži.
Třetí den jsme vyjely na celodenní výlet – dost divokou cestou s tankováním na poslední chvíli až pod nejvyšší horu ostrova Pico del Teide, konkrétně k Parador del Teide.
Turistické centrum s restaurací, příjemně dlouhý okruh s výhledem na Teide, ideální místo, pokud se nechcete škrábat až na vršek kopce. Rozhodly jsme se pro okruh kolem hory La Catedral – sice jen 5 km až k infocentru, ale s dětmi za zádech jsme to šly hodinu a půl.
Zbytek dne jsme proválely před infocentrem, jely zpátky k ubytování a šly na pláž. Ač jsme to nečekaly, docela se nám spánkově sladily děti – Aňa spávala v autě tam a zpět a Toňa si střihla jeden spánek mezi tím. Dost času jsme někde prostály, aby se holky vyběhaly, ale s tím jsme počítaly předem.
Čtvrtý den jsme využily tip na pohoří Anaga, konkrétně na výchozí bod Cruz del Carmen. Hned po vystoupení z auta nám bylo jasné, že jsme trochu podcenily oblečení – bylo tam asi o 10 stupňů míň než dole..
Takže jsme prošly jen kratší okruh s krásnými výhledy a zajímavými tunely z větví stromu, chvíli se občerstvily v infocentru a šupaly do teplejších nadmořských výšek.
Sjely jsme do největšího města Santa Cruz k parku Palmetum de Santa Cruz de Tenerife. Sice je tam vstupné asi 5 euro, ale celý park je vymyšlen jako velká botanická zahrada, takže návštěva určitě stojí za to.
Po parku jsme se šly projít po pobřeží, ale nic nás tam moc nezaujalo – hrady na mapách nejsou moc hrady a žádná pěkná koupací pláž nebyla v dohledu. Tak jsme autem přejely na nejznámější pláž Tenerife – Playa de las Teresitas. Pláž s dovezeným pískem ze Sahary a vlnolamem opravdu nabídla nejlepší koupání, co jsme zažily. Jinak jsme vlastně moc nepochopily, kdo se jezdí na Tenerife koupat – pro děti byly vlny úplně blbé a pro nás míň příjemné.
Pátý den byl přejezdový. Rozhodly jsme se znovu pro přejezd přes Cruz del Carmen, tentokrát jsme měly mikiny i čepice pro děti – a zrovna tam nebyla taková zima.
Prošly jsme si druhý okruh, ale ve srovnání s prvním nebyl zase tak zajímavý. Občerstvily jsme se v místní restauraci, kde byli velmi příjemní, a vyjely do Puerta.
Šestý den jsme navštívili zoo Loro Park – po celém ostrově na ni byly upoutávky – a zcela oprávněně. Protože jsme bydlely asi 40 minut pěšky od zoo, došly jsme ráno, ještě za chladnějšího počasí, pěšky. Vstupenky jsou dost mastné, 40 euro za dospělého, děti do 2 let neplatí.
U vchodu stálo tolik lidí, že jsme měly pocit, že se dovnitř ani nevejdeme. Nakonec se to pěkně rozprostřelo. Kromě výběhů zoo nabízí i „show“ delfínů, kosatek, lachtanů a papoušků v určené časy. Viděly jsme nejvíc z delfínů a stálo to za to. V zoo je hodně bister, využily jsme samoobslužné, štos dětských židliček samozřejmostí.
Vydržely jsme tam celý den – prošly jsme pandy červené, plameňáky, želvy, tučňáky, tygry, papoušky, ……. Na cestu zpět jsme chytly turistický vláček, což bylo velmi příjemné, už jsme byly docela unavené, protože jsme celý den nosily děti na sobě. Vláček jede do centra Puerta.
Sedmý den byl odpočinkový před cestou – pořádně jsme potrajdaly Puerto, navštívily cukrárnu, daly si zmrzlinu, nechaly spát děti doma a pomalu se balily. Už jsme takový den potřebovaly.
Osmý den jsme odlétaly. Ale nebyly bychom to my, abychom si nevymyslely ještě nějakou šílenost – poměrně rychle jsme se sbalily a vyjely směrem k vesnici Masca – horská malebná vesnička. Cesta byla šílená. Takové serpentýny nebyly ani na El Teide! Navíc jsme přijely v nějaký nešťastný čas a i parkování bylo problémem a čas pomalu utíkal a utíkal..
V Masce jsme se prošly na vyhlídku a navštívily velmi přeplněnou restauraci s výhledem, kde všechno trvalo děsně dlouho a já už byla trochu ve stresu. Cesta z vesnice taky stála za to – další zatáčky a silný provoz proti. Ale protože jsme holky šikovný, před 15. hodinou jsme vrátily auto (vůbec je nezajímalo, v jakém stavu auto je – jen kam jsme ho zaparkovaly a jestli jsme nechaly 1/4 nádrže), naložily zavazadla na vozík a zařadily se do fronty na letišti. Letiště bylo maličké, za security už žádná kafíčka. Cesta zpět proběhla naštěstí také na trojsedadlech. Jediný problém byl, že krosničku na dítě mi poslali na Ruzyni jako nadměrné zavazadlo a já už myslela, že se ztratila.. No víme pro příště.
Výdaje za mě a Aňu:
letenka s odbaveným zavazadlem – 12500 Kč
ubytování – 4800 Kč
půjčení auta a benzín – 2900 Kč
pojištění – 600 Kč
výdaje na místě – cca 300 eur (je v tom i ta jedna noc navíc, co jsme doplácely na místě)
výdaje v Čechách – 1000 Kč
Suma sumárum:
Výlet se nám moc líbil, občas bylo složité hlídat děti, aby si navzájem neukazovaly oči apod., ale jinak jsme si vyhověly, hodně jsme toho viděly, děti byly vzorné a určitě někam zase pojedeme. Tenerife obě vřele doporučujeme.