Za tou největší louží – část 4


Poslední část amerického dobrodružství nás zavedla po Světovém skautském Jamboree na východní pobřeží. Cestovali jsme společně s účastníky jamboree autobusy a dohromady jsme měli zařízené i ubytování. Proto některé přesuny budou vypadat velmi jednoduše, ale autem by to mělo fungovat taky (až na přesun z Newyorské horní dolní do centra, kde nás vždy autobusy vyhodily a zase nabraly). Washington a Philadelphii jsme neprošli tak, jak bych si představovala, protože jsme měli jen jeden den, oproti tomu New York jsme docela prozkoumali a poznali.

Západní Virginie – Washington

V pátek 2.8. opouštíme Jamboree a vydáváme se na pěti hodinovou cestu velmi nacpaným mikrobusem na kraj Washingtonu. Až na několik otlačených zadků, přesezených nohou a cestovních nevolností se nic zvláštního nepřihodí. Ubytujeme se na kraji Washingtonu a pokoušíme se zcivilizovat návštěvou prádelny, když už nejsme v lesích a stanech.

Kapitol

Druhý den, po skvělém pocitu jídla z opravdového talíře, vyrážíme do města. Nejprve chceme navštívit muzeu Space and air, ale je tam taková fronta, že to vzdáme. Tak navštívíme jakési muzeum umění, které je hned naproti, a fronta před ním není žádná (no, proč asi). Další pamětihodnosti vidíme dost z rychlíku – známý Kapitol Spojených států Amerických a Lincolnův památník (ale co, to už jsme ve filmech viděli tolikrát, i vzpomínkovou nádrž, která je pod památníkem, Forreste! Jenny! …). Nesmíme minout Skautský památník a následně i Bílý dům, ze kterého ale nevidíme vůbec nic. Ještě stihneme velmi zajímavé Indiánské muzeum a vrátíme se zpátky do ubytování. Všechno je v pohodě zvládnutelné pěšky.

Jeden z nejznámějších pohledů ve Washingtonu – památník 2. světové války
Rocky (některé členky výpravy o něm slyšely prvně)

Philadelphia

Z tohoto města si nepamatuju skoro nic – myslím, že za to to město nemůže, ale protože tam byla velmi těžká logistika přejezdů, průvodců, které jsme měli k dispozici a dalších věcí, tak jsme neviděli skoro nic.

Viděli jsme sochu Rockyho u schodů a jakousi galerii, ve které byly např. Slunečnice od Gogha. A taky nějaký zvon, o kterém se až později dočítáme, že to je Zvon svobody.

New York

Tak tady se to konečně rozjíždí – po dvou docela promrhaných dnech (myslím, že kdybychom cestovali po vlastní ose, tak je určitě takhle nepromrháme) dostává naše cestování pořádné grády – hned první den ve velkoměstě pánové navštíví Letadlovou loď (ano, další), dámy obchod s prádlem Victoria Secret (ano, první obchod) a nasajeme atmosféru z filmů a seriálů v newyorském baru na obědovém menu (burger, hranolky a pivo). Následuje procházka po 5. Avenue a dalších přilehlých ulicích – Madison avenue, Park avenue až do Central parku. Ten je moc hezký, spousta lidí tam svačí na dekách, běhá, jezdí na kole… Ale je tak velký, že k legendárnímu rybníčku s obloukovým mostem jsme nestihli dojít (což mě doteď mrzí, musím se tam ještě někdy podívat).

Central Park a odpolední pohoda

Vrcholem tohoto dne je návštěva Empire State building. Je to neuvěřitelná stavba, neuvěřitelná vyhlídka a po cestě jsou neuvěřitelné příběhy ze stavby tohoto mrakodrapu. Po neuvěřitelném zážitku sníme kyblík zmrzliny kdesi na lavičce a se vracíme zpátky do ubytování.

Z vyhlídky Empire State buildingu. Hezký.

Druhý den začínáme v Liberty State parku se skvělým výhledem na Manhattan. Odtud jezdí lodě na Liberty Island k Soše Svobody. Vůbec mě to nenapadlo, ale než se člověk dostane na loď, musí projít bezpečnostním rámem jako na letišti. A protože každý skaut má u sebe nůž, nakupila se docela hromádka, takže David nakonec s námi nejel a šel pěšky s pořádnou zásobou železa a kovu.

Manhattan z parku Liberty Island

Lodě jsou logicky přecpané – nejdřív objedeme Ellis Island (tam zůstávali v karanténě přistěhovalci) a u sochy vystoupíme. Prozkoumáme velmi malý ostrov a lodí pokračujeme na Manhattan do Battery parku (nejspodnější část na pobřeží). Odtud je to malý kousek k památku 11.9. Velmi vkusně zpracovaný památník s vytesanými jmény obětí. Památník jsou 2 jámy půdorysu původních budov s tekoucí vodou a když stojíte u něj, nevidíte dolů. Velmi smutné místo.

Památník obětem útoku 11.9.

Od památníku si zajdeme na Brooklinský most, který taky musíme vidět. Teda nepřejdeme ho celý, ale kousek si projdeme. Protože máme sraz na Time Square, které je trochu z ruky, prvně vlezeme do metra – horko, smrad, prostě metro. Time Square je přesně jako ve filmech – barevné, spousta světel, lidí, zvuků, trochu cirkus. Po tomto konzumu se vracíme zpátky do ubytování.

Třetí den se necháme dovést do centra, odkud pojedeme odpoledne na letiště. U stanice Pann Station využijeme úschovnu zavazadel, neboť s krosnou chodit nechceme. Protože už jsme dost unavení, pozvolna projdeme High line – bývalá železnice, která je nahrazena chodníkem se stromy, taková oáza klidu v New Yorku.

Užíváme si klid, kafe a relativní ticho. Navštívíme obchod s Converskami a klobouky a odměníme se za velké americké putování. Naobědváme se v mekáči (symbolicky), kde se schováme před bouřkou, a podíváme se do Grand Station (Melman z Madagaskaru odtud chtěl odjíždět do divočiny). Celý den se přesouváme pěšky. Vrátíme se pro krosny a vlakem za osvětlení blesků jedeme na letiště (moc hezký konec výletu s bouřkou, mělo to atmosféru).

Grand Station bez Melmana

Musíme ještě absolvovat přestup ve Frankfurtu, ale jsme tak unavení, že město sice navštívíme, ale brzo se vrátíme na letiště a poflakujeme se a čekáme na letadlo.

SUMA SUMÁRUM

  • kdybychom cestovali samostatně, bude to mnohem lepší
  • New York stojí za to
  • Washington za to taky stojí
  • U Philly (jak jsme familiárně říkali) si nejsme jistí
  • ceny nedokážu odhadnout, ubytování a dopravu jsme platili předem

SUMA SUMÁRUM CELÉ AKCE

  • i po letech považujeme za nejhezčí park Zion
  • do Vegas už nikdy
  • v San Francisco by bylo hezké žít
  • Yosemite by stály za víc dnů a nějaký trek kolem (musí se zamlouvat)
  • New York fajn, ale přírodu máme raději
  • protože půl roku po tomto výletě přišla první vlna covidu a následně rozšíření naší rodiny, na tento výlet velmi často vzpomínáme (na jiném větším jsme od té doby nebyli) a považujeme ho za nejzdařilejší, co se nám kdy povedlo