Sequoia – Yosemite – San Francisco
Poslední etapa cesty před jamboreem
13.7. Sequoia
Po náročné cestě a pozdním příjezdu si dopřáváme delší spánek. Po snídani, hygieně u pumpy a zavření veškerého jídla do plechové bedny vyrážíme autem k visitor centru, kde získáme mapu a opět místním busem přejíždíme k začátku stezky, která vede kolem nejstarších stromů v parku – konkrétně kolem Shermenova stromu. Jak to tak bývá – největší trhák = nejvíc lidí. Ale stejně jako v Grand Canyonu, po pár stech metrech jsme na pěšinách zase sami. Některé z cest jsou uzavřeny z důvodu řízeného požáru. Oheň z kmenů vypaluje breberky, které stromy žerou, a ty jsou bez těch brouků šťastnější a zdravější. I když vypalování proběhlo před 4 dny, na některých místech ohně stále hoří, nebo se alespoň kouří z hromádek popela. Po téměř prázdné cestě dojdeme k muzeu stromů, kde se chceme nasvačit, ale zjistíme, že americké bagety v americkém podnebí plesniví mnohem rychleji, tak máme smůlu a hlad. Po rádoby svačině vystoupáme na kopec Mororock, pod kterým je zastávka autobusu, takže tam jsou zase mraky lidí. A taky fronta na výstup a skvělý výhled na nevadské zasněžené vrcholy. Mezi další kuriozity, které nesmíme minout, patří parkoviště zřízené na kmeni stromu a vyřízlý průchod taktéž ve stromě. K autu se vracíme hrozně nacpaným busem, ale je hezké, že frontu i nastupování řídí místní rangeři a vše probíhá v poklidu a veselé náladě. V kempu si uvaříme tralalák a rozhodneme se poměrně rychle vystoupat na nedaleký kopec zvaný Little baldy (Malý plešoun). Protože jsme ale hodně přejedení, hned po pár výškových metrech ho přejmenujeme na Big vomit (velké zvracení). Vomit je mimochodem jediné nové slovíčko, které jsem si ze států přivezla. Ale vršek stojí za to, krásné výhledy, skála, západ slunce.. Z výletu jedeme ještě jednou k návštěvnickému centru, kde mají sprchy. Zasloužíme si je. Sprchy zavírají v 9 a já z nich vycházím v 8:57. I zde byla fronta na mnoho času. Ale je krásné se po týdnu umýt mýdlem.
14.7. SANITÁRNÍ DEN S PŘEJEZDEM DO YOSEMIT
Dnešek máme jako sanitárně pracovní – ráno rychle sbalíme a vydáme se do Yosemit. V městečku Fresnu se zaparkujeme na pár hodin ve Starbucksu, kde řešíme internetové nutnosti a resty. Nakoupíme na poslední dny naší cesty a oběd si dáme u jezera, kde se i vykoupeme (opět společně s velkou tlupou lidí). Dále cesta pokračuje velkými serpentinami, některým členům posádky je trochu zle. Často stavíme, kocháme se, fotíme. Dojedeme do kempu v Yosemitech, kde máme místo číslo 100! Protože nejsem moc utahaní, večer dlouho plkáme a na závěr večera pronáší Béďa heslo dalšího dne: Skaut i prase všechno spase.
15.7. Yosemity
Kolébka horolezectví a yosemitské smyčky (tak určitě). Chceme vstát dřív, ale moc se nám to nepovede. Po snídani se opět přesouváme autem do centra Yosemit na Glacier point. Tam necháme auto a jdeme asi 8 km okruh přes vyhlídky na vodopády a do údolí. Na jednom vyhlídkovém místě uvaříme oběd a po cestě autem se ještě stavíme na dvou dalších vyhlídkách, které opravdu stojí za to. Sjedeme do Yosemite Village, kde uděláme několik okružek, než se nám podaří zaparkovat (opět tam nejsme sami). Naše kroky vedou k Yosemitskému vodopádu – spodní vidíme hned, výhled na horní je o 45 výškových minut dál.
Po cestě dolů nás předchází šílená Češka Zdena, která se s námi chce kamarádit, ale my s ní moc ne. Rychlou chůzí se vracíme k autu, neb chlapci chtějí fotit slavnou horu El Capitan v západu slunce, tak abychom to stihli. Moc to nestihneme a fotky stejně nejsou tak dobré, jak se čekalo. Již bez slunce se myjeme pro změnu v šíleně ledovém potoce. Jdeme brzo spát.
16.7. San Francisco poprvé
Dnes se brzké vstávání povede (čím déle cestujeme, tím hůře to jde). Opouštíme hory a těšíme se na San Francisco. Já kvůli mostu a Deníku princezny, pánové protože Apple a letadlová loď. Tedy naše první cesta vede do části San Jose do Apple parku, kde je to teda fakt hezký. Přejíždíme přímo do SF a přes slavný most Golden Gate pokračujeme asi ještě hodinu do Bear visitor centra. Tam dostaneme mapku cesty do kempu, ve kterém máme dneska přespat (je to asi 2 km od parkoviště a David tvrdí, že je to po rovině). Ještě tam ale nejdeme, protože si musíme užít koupačku na vyhlášené pláži Stensen Beach. Kosa, vysoké vlny, studená voda, ale stejně se nadšeně koupeme. Výhodou je, že se pak můžeme umýt sladkou a docela vlažnou vodou, čemuž jsme skoro odvykli. Po večeři jedeme na západ slunce k Golden Gate. Taky tam fouká a jsme trochu nervózní, protože se tam hodně vykrádají auta (které my samozřejmě máme naložené až po střechu, asi jako ostatní). Západ slunce stihneme jen tak tak a hned po něm přichází mlha a tma. Proto nemeškáme a vracíme se k visitor centru a následně na parkoviště ke kempu. 2 km nejsou po rovině, ale do pořádného kopce, ale stojí za to – tábořiště je skvostné. V lese, každé místo na samostatném paloučku, zarostlé pěšiny, v dálce slyšíme oceán, no krásný. Jen záchod a voda jsou od našeho chlívečku daleko. O to víc jsme hluboko v lese a krásně a klidně se nám spí.
17.7. Fan Francisco podruhé
Po snídani scházíme k autu a v evidentně typické ranní koloně poskakujeme zpět k mostu a do San Francisca. První zastávkou je letadlová loď Hornet, kde si chlapci skoro učurávají. Já oceňuji výtah – plošinu, která umí vyjet z podpalubí na palubu i s letadlem.
Po opravdu příkrých kopcích přejíždíme k hotelu (všichni troubí, přejíždí z pruhu do pruhu, na každém rohu jsou semafory), kde vykládáme svoje unavený krosny a pytle s odpadky. Následně se vydáváme do víru velkoměsta. Nejprve se posuneme trolejbusem do jedné části SF a pěšky přecházíme kolem radnice a parku na pobřeží. Vidíme lodě, obchůdky, kolonádu, cyklisty a běžce (fakt hodně běžců!). Po vynikající zmrzlině zahneme od pobřeží do centra k mrakodrapům, příkrým silnicím, cinkajícím tramvajím a tak. Celé Frisco se nám hrozně líbí, velmi příjemné město. Přes Čínskou čtvrť se vrátíme nedaleko ubytování a dáme si burger a pivo! Dokud smíme 🙂 Protože bydlíme kousek od vyhlídky na Golden Gate, za tmy se jdeme podívat, jak hezky svítí (ale je docela v mlze, tak toho moc nevidíme). Večer přebalujeme všechna zavazadla, kydáme bordely a užíváme si opravdu velmi luxusního ubytování. Po takovém cestování si ho zasloužíme!
18.7. přejezd na Jamboree
Protože máme vše sbaleno, hbitě opustíme hotel, natankujeme, šílenou dopravní špičkou dojedeme k letišti, kde vrátíme auto, nasnídáme se na letišti (už nikdy více, pečivo bylo asi ze zlata) a nasedáme do letadla. První let do Atlanty docela utekl, ale v Atlantě jsme se sekli asi na 6 hodin na letišti. Je ale hezké, že už tam potkáváme skauty, kteří s námi nasedají na zpožděný let do Charlotte do Západní Virginie. Tam přiletíme kolem 1 v noci dost vyřízení a hotoví. Na letišti čeká autobus a odveze nás přímo ke vstupní bráně na Jamboree. Tím končí část cestování před akcí, která byla na vlastní pěst. Druhá část, po jamboree, nás zavedla na východní pobřeží do velkých měst společně s účastníky z Čech. O těch bude další, poslední část z našeho amerického dobrodružství.
Suma sumárum
Viděno medvědů: 0
Viděno jiných zvířátek: docela dost
Utraceno dolarů: bohužel jsme si nepsali, ale čekala jsem to horší, kempy byly velmi nízkou položkou, nákup potravin dražší než u nás, ale jak co – mléčné výrobky dost, pečivo míň a Čtvrtlibrák u mekáče stál jak u nás
Zakoupených a následně ztracených náušnic v Yosemitech: 1
Ujetých mil: nepočítaně
Snědených pytlíků se sušeným masem: na konci jeden denně
Sprchování s mýdlem: 5 (i když to vypadá, nejsme prasata)