Protože dohoda s Davidem je taková, že na prázdninové skautské akce budeme jezdit jen jednou za dva roky, v roce 2017 jsme navštívili Island a v roce 2019 USA. Děláváme to tak, že spojíme skautskou akci s cestováním buď před, po, nebo před i po. A když už jsme se na Světové skautské jamboree konané v Západní Virginii chystali asi 3 roky (a zaplatili náklady na cestu), byla by škoda si tu Ameriku neprohlédnout důkladněji. Celý výlet hodnotíme jako nejpodařenější, nejlepší, nejvíc partnerský a doteď na něj vzpomínáme se slzami a prachem v oku.
Před akcí
Věděli jsme, že chceme na západní pobřeží, že moc nechceme města, ale že budeme vybírat ty nejvíc profláklé národní parky. Cestovali jsme ve třech, což zpočátku vypadalo jako párek s křenem, ale vůbec to tak nebylo. Už v lednu proběhla první válečná porada – zamlouvat kempy (skvělá adresa: https://www.recreation.gov) bylo potřeba opravdu velmi brzy a to samé auto. Letenky jsme zakoupili super výhodně přes Black friday už v listopadu, doporučujeme. Dále jsme řešili ESTU (něco jako kratší vízum), dolary a to, jak se na 5 týdnů sbalit do krosny a nic nezapomenout.
Vybavení
Počítali jsme s teplým klimatem, takže oblečení jsme měli jako na české léto, nízké trekové boty s lepším vzorkem, lehký a hlavně skladný péřový spacák, nepromokavou bundu, krosnu a batůžek jako příruční zavazadlo (a na výlety), stan, čelovku a powerbanky. Také jsme přibalili opalovací krém, panthenol a nějaké tablety na desinfekci vody (ale ty nakonec nebyly potřeba). A spoustu travelllunchů, protože něco tam jíst musíme.
Hurá na cestu
3.7. Praha – Frankfurt – jó Los Angeles
Vstáváme už ve 3 ráno, abychom byli na letišti včas. Přestup ve Frankfurtu probíhá v pořádku, i když času není mnoho. Do NY letíme se skvělými krásnými Singapour Airlines, jako na létajícím koberci. Po příletu do New Yorku čekáme hodinu před imigračním oddělením – někteří členové posádky více nervózní než jiní, ale kontrola proběhne bez potíží. Poslední let je do Los Angeles. Auto máme zamluvené kousek od letiště, nalodíme/naložíme se a jedeme do typického amerického motelu s pavlačí, palmami a dvorem (obecně si po celou dobu připadáme jako v americkém filmu :-)), který je hned v Hollywoodu. Po rychlém vybalení spěcháme k Griffitově observatoři, abychom měli ty fotky západu slunce, co chce každý. A taky je máme! I nápis! A taky tam s námi každý je. Po cestě zpět se kocháme osvětleným, velmi pravidelným městem.
4.7. Den nezávislosti – LA – Joshua tree national park
Učíme se jíst americky – takže snídáme divný chleba a burákové máslo. Přebalíme věci, naložíme auto a jedeme někam pod nápis Hollywood. Moc to netrefíme a najednou jsme v ne úplně vhodném oblečení a sandálech na takové kozí stezce, která vede nad písmena (který stejně odtud moc nevidíme, když jsme nad nimi, že). Při zpáteční cestě se konečně dostaneme na pořádnou vyhlídku, kde opět nejsme sami. Autem přejedeme do opravdu ošklivého nákupního centra s parkovištěm kousek od Hvězdné uličky. Ta nás dost zklame – spoustu veteše, téměř kolotočářů a děsivé hudby. Tak se zase pěkně rychle vrátíme a přejedeme na pláž St. Monica.
Tam jsou taky davy, ale pláž je tak velká, že se to tam rozptýlí. Báječně se vykoupeme, jen máme všude písek. Z pláže už míříme do kempu se zastávkou ve Wallmartu, kde kupujeme zásoby na několik dnů a lednici do auta. V kempu v Joshua tree národním parku je už tma a spousta místa, takže si stan postavíme, kde se nám nejvíc líbí, a vznikne dle mého názoru nejhezčí fotka z celé výpravy. Všude kolem hopkají zajíčci s dlouhýma ušima a v umývárna jsou divné cedule o tom, že v záchodové míse můžou být hadi. Trochu děsivé.
5.7. Joshua tree national park – Grand Canyon
Ráno nás probudí horko. Rychle se nasnídáme a popojedeme na parkoviště typu Zaparkuj a jdi dál. Vyrážíme ještě za docela příjemného počasí na malý výlet. Potkáme ještěrky, burunduky a hada. Počasí začíná přitvrzovat, ale pofukuje větřík, tak se teplo dá snést. Po cestě autem několikrát stavíme a fotíme ty nejkrásnější stromy. Čeká nás delší přejezd opět jako z amerických filmů – dlouhá rovná silnice příležitostně lemovaná mobilními domy, opuštěnými benzínovými pumpami a schránkami na dopisy.
Občas mineme koleje, na kterých stojí opuštěné soupravy nákladních vagonů. Další část cesty vede kolem řeky Colorado, na které je i báječná přehrada, kde se vykoupeme. Opouštíme Kalifornii a překračujeme hranice Arizony. Poslední část cesty jedeme po legendární route 66, kde je na každém rohu Bourák a Blesk McQueen. Do kempu opět přijíždíme úplně nejvíc pozdě, vydyndáme dost drahou sprchu a jdeme spát.
6.7. Až na dno Grand Canyonu
Vstáváme super brzo, balíme se do malých batůžků, popojedeme na strop Grand Canyonu, kde necháme auto, a už v 8:26 vyrážíme směr dolů. Prvních párset metrů jdeme v davu, ale čím víc klesáme, tím víc jdeme sami. Kdykoli potkáme vodu, dobíráme. V polovině cesty je malá oáza zvaná Indian Garden, kde si odpočineme, najíme se a potkáme skvělého rangera (něco jako správce národního parku u nás), který nám dá slané oříšky. Dost bodnou. Pokračujeme v klesání kolem veverek, skunků, kaktusů až přes Ďáblovu vývrtku (prudké místo bez stínu) ke Coloradu. Opět si dáme pauzu. Řeka je obrovská a má velký proud, že se v ní nesmí koupat. Do kempu máme 3 nejtěžší kilometry – pískem, po sluníčku, už to hodně bolí. Po příchodu do velmi primitivního kempu (opět máme zamluveno půl roku dopředu) se naložíme do potůčku a je nám skvěle. Po večeři přijde ranger s tím, že si všechno máme dát do kovového boxu, který je na vyhrazeném kempovacím místě. Ne kvůli medvědům, ale kvůli veverkám, které jsou hrozně zvědavé. Také máme nechat otevřené prázdné batohy na speciálním věšáku – veverky kouknou dovnitř, uvidí, že tam nic není, a zase odjedou. V noci je pekelné horko.
7.7. – Grand Canyon – Monument Valley
Ranger nám doporučil vstát ve 4 a vyjít kolem 5 hodiny ranní. A my tak učiníme. Vyrážíme za svítání a nejsme mezi prvními. Protože do údolí začne svítit slunce poměrně pozdě, Ďáblovu vývrtku zvládáme ještě ve stínu (jdeme stejnou cestou jako jsme šli dolů). V Indian garden opět svačíme a dobíráme vodu. Máme štěstí na počasí – na nebi jsou tu a tam oblaka, takže to ani není taková výheň. Před polednem jsme zase na vršku u auta. Máme hrozně špinavá lýtka a boty a plný zuby obyčejný vody (pili jsme celou cestu jako velbloudi). Celkem jsme vyšli a sešli 1300 výškových metrů. Po mírném zkulturnění vyrážíme autem přes několik vyhlídek do Utahu do Monument Valley. To jsou ty červené kopce vystupující z červené pouště a Forrest Gump se mezi nimi zastavil po svém dlouhém běhu. Kemp kousek od rezervace je přesně to, co si zasloužíme – trocha civilizace, teplá sprcha a chladná noc, kdy se krásně spí. A nebo jsme tak unavení, že by se nám spalo krásně kdekoli.
8.7. – Monument Valley – Zion
Ráno se vrátíme zpátky do státu Colorádo a jsme trochu zmatení z času – mezi Utahem a Colorádem je časové pásmo. V Monument Valley žili indiáni z kmene Navajo, kteří díky šifrovaným zprávám přispěli k vítězství států v 2. světové válce. Proto je této kódované řeči věnovaný kus návštěvnického centra, které navštívíme hned po příjezdu.
Dopoledne máme zamluvenou projížďku na koních kolem červených kopců (odkaz na další film: A million ways to die in the west, opět doporučujeme 🙂 ). Jako průvodce dostaneme skvělého poloindiána a ještě lepší koně, kteří znají jiné pokyny než evropští koně. Na to, že nejsme žádní zkušení jezdci, se s námi Indián moc nemazlí – klušeme, cváláme, koně se předbíhají, soutěží mezi sebou, no je to velký zážitek. Po projížďce doprohlédneme zbytek centra (začíná být horko) a autem se začneme pozvolna přesouvat zpět na západ. Zastavíme se u vyhlídky na řeku Colorado – Horseshoe bend, tedy Koňská podkova.
Trochu jako vyhlídka Máj nad Vltavou s mnohonásobným počtem turistů (a to i na Máji jich je dost). Koukneme, vyfotíme se, klepeme si na hlavu, jak někteří kvůli snímkům riskují a jedeme zase dál. V podvečer se před námi otevře scenérie nádherného národního parku Zion. Často stavíme a fotíme. Už za tmy přijedeme do stejně nádherného kempu na kraji řeky. Každý plácek má místo na stany, auto, bednu proti medvědům a sezení, vše je skryto před ostatními za živými keři. Po postavení podnikáme dobrodružnou výpravu k řece, abychom se umyli (ani zde nejsou sprchy), voda je fakt studená, ale za koupel jsme moc rádi. V noci fouká vítr a třese se nám stan.
