V tmavých lednových večerech jsme nadšeně začali plánovat výlet na Azory. A to takovým stylem, že jsme brouzdali po mapě, zastavili jsme se u několika teček se slovy: Hm, co to je? A vygooglili pár obrázků z Azorských ostrovů. Azory nás nadchly a my se začali těšit. Co čert a korona nechtěli – na Azory jsme nejeli a místo toho jsme poskládali dovolenou z hor, koupání a krásného města.
Jak se nám to přihodilo:
Do Beskyd jsme chtěli už dlouho. Navíc kdo nebyl na Ivančeně, jako by nebyl skaut, a to jsme potřebovali napravit. Média taktéž od začátku června masírovala, že Chorvatsko bude prázdné – nejsme žádní plážoví povaleči, ale rádi dlouze a často plaveme, proto jsme zařadili i tuto destinaci. A taky proto, že Beskydy jsou „skoro“ na cestě do Chorvatska… A poslední – slovinské největší město Lublaň přeci nemůžeme minout.
Část první: Beskydy
Z Prahy vyjíždíme pozvolným způsobem ve středu 1.7. s domněnkou, že Beskydy jsou za rohem. Není tomu tak – i když volíme severní cestu, která nezahrnuje rozkopanou D1, stojíme, čekáme, objíždíme, bloudíme a podobně. Do ubytování v Ostravici na úbočí hory Ostrá přijíždíme po 18. hodině. Lehce vybalíme a vydáme se na průzkum okolí – v Ostravici žil a tvořil známý básník Petr Bezruč, tak slezeme z kopce k jeho srubu, oceníme čistotu řeky Ostravice (ano, nejsou tu moc kreativní na názvy) a zase se vydrápeme na kopec.
Čtvrtek 2.7.
Trojanovice – Pustevny – Radhošť a zpět
V úterý se po snídani naložíme do vozu a dojedeme do Trojanovic. Tam zanecháme auto a vydáme se směrem do kopce na Pustevny. Pustevny jsou osada, dříve tam byla pouze poustevna, později tam nechali postavit dva barevné domky Libušín a Maměnka a od té doby je to takový beskydský Václavák. Navíc se na Pustevny dá dojet lanovkou, takže malý kousek ke spodní stanici jdeme v houfu, po rozdělení cest pokračujeme prakticky sami. Na Pustevny není daleko, ale kopec je to pořádný.
Na Pustevnách se vydýcháme a hned pokračujeme dál, protože je tam hlava na hlavě a stánek na stánku. A vše, co stánky nabízí, je valašské – takže typický valašský trdelník, typická valašská klobása, typický valašský bramborák a typická valašská kofola. (Následných několik minut se bavíme tím, že vymýšlíme další typická valašská jídla jako valašský řízek, valašský pochod, valašský ptáček a valašský rum.) Pokračujeme po asfaltce do kopce směrem k soše Radegasta, patrona Beskyd a piva. Otázka je, kým byl dřív 🙂 U Radegasta se taktéž moc nezdržujeme, hned vedle sochy je kiosek a zde končí většina výletníků.. Asi už jim to stačilo.
My ale neohroženě pokračujeme další 2 km dál po hřebeni až na Radhošť – kopec, na kterém je socha Cyrila a Metoděje (ano, téměř jsme tam byli na jejich svátek, ale to bychom se tam už vůbec nehli) a kaple taktéž věrozvěstů. U kaple se nasvačíme a posloucháme dialog postarších manželů na téma: Táto, ty ses v té kapli nebyl podívat. Ale byl. Tak mi řekni, kdo je tam na těch vitrážích uvnitř. Tak to nevím. Tak vidíš, běž se tam podívat znovu. Doufáme, že takhle nikdy nedopadneme. V kapli u bači (tomu bych věřila, že je typický valašský bača) zakoupíme pohledy a vydáme se stejnou cestou zpět.
Na sestup z Pusteven zvolíme pozvolnější cestu, asfaltku, na které jezdí koloběžky – hned u východu z lanovky si můžete zapůjčit koloběžku a kopec dolů sjet na nich. Což my samozřejmě neuděláme a kopec pěkně sejdeme po svých. Trasa byla dnes jednoduchá, hodně lidnatá a kulturně hojná.
Pátek 3.7.
Lysá hora – Ivančena
Předpověď hlasí déšť, ale my jsme přece nejeli do Beskyd, abychom koukali z okna. Sbalíme goretexové bundy a vyrazíme po červené směr Lysá hora. Kousek nad Butořankou (familiárně označenou Buřtořankou) začíná pršet a my nasazujeme bundy. Po celou cestu stoupání (a klesání) potkáváme běžce s holemi v rukách a běžeckými ledvinkami na zádech, jak buď běží z kopce, nebo do kopce. Některé potkáme i několikrát. Po příchodu se snažíme najít, zda se nejednalo o nějaký závod, ale nic jsme nenašli.
Potkáváme zpruzelé turisty a rodiny s dětmi, kterým déšť vůbec nevadí. Po vystoupení na Lysou horu jen tak tak vidíme meteorologickou stanici, jinak nevidíme vůbec nic. Dáme si krátkou pauzu a pokračujeme dál po žluté a modré na Ivančenu. Stále prší, cesta začíná být rozmočená a běžci stále běhají. U mohyly se zdržíme jen krátce, je taktéž v mraku. Z rozcestí Ivančena – mohyla jdeme jen kousek po modré a v zatáčce se oddělujeme po neznačené zpevněné vrstevnici, která nás dovede až na Albínovo náměstí. Odtud spadneme po modré zpět pod Ostrou. Chvilku to vypadá, že se počasí vybere, ale asi půl hodiny po našem příchodu začne znovu lejt.
Sobota 4.7.
Frenštát pod Radhoštěm – Velký Javorník – Brno – Cornštejn
Dnešek je dnem přejezdním, ráno si balíme saky paky a jedeme do Frenštátu. Na náměstí zakoupíme proslulé Štramberské uši a zaparkujeme kus pod skokanskými můstky. Vyrazíme po modré turistické směr na Javorník, plán je po modré a červené nahoru a po zelené dolů. Po pár kilometrech ale z modré omylem sejdeme a na rozcestí Nad horečkami se potkáme se zelenou. Následuje docela příkré stoupání serpentinami, kde opět potkáváme běžce!!! Na vrcholu je opět Václavák, hospoda, kofola, rodiny s dětmi a další. Javorník je taktéž vyhledávaným místem paraglidistů, pár sletů/seskoků za tu chvilku, a to jsme na vrcholu, uvidíme.
Zpět to vezmeme po té původně chtěné červené na Malý Javorník a po modré až na rozcestí, kde jsme se ztratili, tam se tentokrát ztratíme záměrně a opět na rozcestí Nad horečkami nasedneme na zelenou, tentokrát v opačném směru. A jsme rádi, že jsme ten krpál po té zelené šli nahoru a nikoli dolů. Poté přes Horečky spadneme do parku/areálu skokanských můstků, seběhneme schody a jsme zpět u auta.
Autem jedeme na jih (ano, Beskydy zase nejsou tak na cestě do Chorvatska), v Brně dáme pauzu a myšlenka je na nocleh u Vranovské přehrady (máme s sebou i spacáky a stan). V kempu Bítov je cedule, že je úplně plný a i tak vypadá – mělo nás to napadnout, prodloužený víkend. Tak se ve Vranovské přehradě vykoupeme o kousek dál a auto zastavíme na parkovišti u hradu Cornštejn. Večer se projdeme na vyhlídku na Bítov a zalomíme to na noc přímo v autě. Co taky dělat jiného 🙂
Neděle 5.7. Cyril a Metoděj
Znojmo – Novigrad
Ráno vylezeme docela v pohodě z auta, sjedeme do Znojma, nasnídáme se, koupíme vinětu a frčíme bez větších potíží až do chorvatského Novigradu.
Pondělí 6.7. – čtvrtek 9.7.
Novigrad a okolí
Tyto dny se válíme, koupeme, dlouho spíme, spíme po obědě, před obědem, před večeří, čteme, koukáme na filmy, objevujeme krásu přímořských městeček a chodíme na dlouhé procházky, protože to nic nedělání zase nevydržíme moc dlouho.
Pátek 10.7.
Lublaň – Pořešín – České Budějovice
Poslední den ráno některé z nás čeká rychlá koupačka, zabalení se a odjezd zpátky do Čech. Na Chorvatsko-Slovinské hranici čekáme asi 15 minut, což docela jde. Po cestě máme v plánu stavit se v Lublani, protože vypadá opravdu zajímavě. Projdeme se kolem řeky, vylezeme na Lublaňský hrad, pokocháme se místními tržišti a dáme si tu nejlepší zmrzlinu. Oba jsme z města velmi nadšení a moc se nám tam líbí.
Následuje dálniční cesta směrem Rakousko – Graz – Linz, kde nás napadne, že si můžeme prodloužit výlet zastávkou na chatě kousek od Kaplice – tentokrát je to víc po cestě než Beskydy po cestě do Chorvatska 🙂 Takže se za jeden den stihneme vykoupat nejen v moři, ale i v Malši. V chládku a se sklenicí chladné studánkové vody ukončujeme naše dobrodružství. A zrovna včas – v sobotu začíná být fakt hnusně a je hnusně celý další týden.
