Po silnici (a) 2 hodiny aneb naše první společná výprava do Alp

V červenci 2018 jsme s Davidem strávili týden prázdnin na jihu Čech protkaný cyklovýlety a také dlouho plánovaným výjezdem do Alp do Totes Gebirge na túru a ferraty. Plán by, že vyrazíme na 5 dní, 3 dny půjdeme pěšky kolem Großer Prielu, jeden den strávíme v Salzburgu a poslední den zdoláme ferratu Drachenwald. Jak se ale říká, když člověk plánuje, počasí se směje…

Naše vybavení:

Jeli jsme se středními batůžky, tenkými prostěradlovými pytli na spaní a hodně jídlem. Na další etapu jsme měli stan, vaření, ferratové vybavení a spoustu dalších krámů, takže jako obvykle plné auto. 

Přechodovou trasu i s konkrétními chatami nám poradil Veřin tatínek (zdatný turista), se zamluvením chat pomohla Veřina maminka (učitelka německého jazyka). Při hovorech, odkud a kam bude trasa nejlepší, se bohužel účastníci plánování špatně pochopili. Tatínek prohlásil, že první den je trasa po silnici a dvě hodiny až na chatu. Vera slyšela: první den je trasa po silnici dvě hodiny. 

NEDĚLE

Habernau > Welserhütte 

Proto jsme si s odjezdem dávali docela na čas, oběd ještě v Budějcích, pohodička. Po rakouských dálnicích jsme dojeli pouze s jedním bloudění do Habernau. Zde na parkovišti necháváme auto a opravdu vyrážíme po asfaltce do mírného kopce 6 km až k Almtalerhaus. Dáme si nanuka a trochu se divíme, že k chatě, kde máme dneska přespat, je to ještě 2,5 hodiny.. Cesta začíná stoupat, slunce začíná klesat a my si uvědomujeme, že to asi  nebude večer na pohodičku a brzký spánek.

Ještě že jsme měli čelovky…

Před největším stoupáním (u spodní kabiny nákladní lanovky) se nasvačíme a preventivně vyndáme čelovky. Na posledním úseku nastoupáme přes 800 výškových metrů malými serpentínkami, ale chata už je na dohled, takže o to lépe se nám jde. Na Welserhütte dorazíme po 9, opláchneme se v umyvadle a potichu jdeme spát na pryčnu. 

PONDĚLÍ

Welserhütte > Pühringerhütte

Po docela malé snídani nabízené chatou vyrážíme hned do velmi prudkého kopce. Ve stoupání do sedla pod Priel potkáme kusy sněhu i kamzíka, který jde po turistické pěšině, kouká na nás, vždycky na nás počká a pak odhopká zase o kousek výš.. Trochu mu závidíme, jak mu to jde snadno. Není moc hezky, mraky tmavnou a rychle nad námi ubíhají. U odbočky na Priel se rozhodujeme, zda jít či nejít nahoru (jedná se o zacházku, zpět je potřeba sestupovat stejnou cestou). Kousek vyjdeme, pak zjistíme, že jsme v mraku a nic nevidíme a usoudíme, že je to zbytečné a zase se vrátíme na původní trasu. 

Měsíční krajinou bez vody

Dále se cesta vlní, někde víc, někde míň, krajina je opravdu totál totes – připadáme si jako na poušti či na měsíci. Mraky se trochu zvedly, tak máme menší strach z nějaké spršky. Před sestupem se pořádně nasvačíme a chvilku odpočineme – díky zrušené zacházce na Priel máme spoustu času. 

Při sestupu se nám otevírá údolí, ve kterém máme strávit dnešní noc, konkrétně na chatě Pühringerhütte. V dolíku přestává být krajina mrtvá, všude jsou bažiny, potůčky a zelené stromy a kytky. Ubytujeme se v chatě a vyrážíme ještě na Dachsteinblick, kde opravdu Dachstein uvidíme. Chvilku kochání se si dopřejeme i u Elmsee, kde se maličko navečeříme – jako praví Češi si sice něco v hütte dáme, ale chceme být předjedení dopředu 🙂 

Českoněmecké vztahy a jazyky

Kuchař a správce na Pühringerhütte nám nejen uvaří polévku, ale také chvilku setrvá v trojjazyčném hovoru – sice si moc nerozumíme, ale všichni jsme spokojení. Spát jdeme asi už kolem 8. hodiny večer. 

ÚTERÝ

Pühringerhütte > Almsee > Habernau

Po trochu větší snídani pokračujeme po příjemné rovince k rozcestí Elmgrube, lehce stoupáme k Abblasbühel a poté následuje pocitově nekonečný sestup k vyschlým korytům jarních tajících potoků a řek (jsou tu opravdu jen ta suchá koryta, přes léto slouží jako cesty, na jaře to v nich musí dost hučet). Na konci sestupu už máme dost hlad, ale říkáme si, že to vydržíme až k Almsee (které, jak to tak bývá, je mnohem dál, než jsme čekali). S téměř okousanými podrážkami pohorek hladem najdeme u Almsee malebnou lavičku a konečně se najíme. Počasí se opět trochu kaboní. Vera se v Almsee vykoupe. Už nám stačí jen jezero obejít a spadnout dolů do Habernau, kde na nás čeká vůz. 

Přesně vyměřený konec výletu

Asi 15 minut po příchodu k autu se strhne taková čína, že jsme fakt rádi, že jsme to stihli. U Salzburgu auta kvůli silnému dešti jedou po dálnici velmi pomalu a v tomto momentě se rozhodneme, že už nám Alpské dobrodružství protentokrát stačilo – představa stavění stanu v tomto se nám moc nezdá a na mokrou ferratu bychom stejně nelezli, nejsme hazardéři. 

Proto nabereme směr Linz a České Budějovice a říkáme si, že je fajn, že nám aspoň ten přechod vyšel. 

Tip: Pokud máte jen 2 dny, dá se od Almsee jít rovnou nahoru po Wanderweg 214 k Pühringerhütte, tam přespat (budete tam brzy, tak si můžete vyběhnout ještě z čiré radosti na Elm) a zpět tudy, kudy jsme šli my. Moc příjemný okruh.