Protože jsme tušili, že těsně před Vánoci nebudeme mít náladu na trhy, svařák a ani na od října reprízovanou písničku All I Want For Christmas Is You, zařídili jsme se jinak. V říjnu jsme si zamluvili ubytování na Dvoračkách a na Luční boudě a naplánovali jsme zimní přechod Krkonoš, doufaje, že dojde na sněžnice. Na sněžnice nedošlo, ale i tak to bylo moc príma.
Sbalili jsme se do malých jednodenních batůžků, já do velikosti 25 l. Byl sice hodně napěchovaný, ale všechno se mi vešlo. Nesli jsme termosku, spoustu předudělaných zapečených toastů, péřovku a kartáček na zuby.
1. den
Harrachov – Dvoračky
V pátek jsme dojeli žlutým autobusem do Liberce a odtud vlakem do Harrachova (posledních pár stanic jsme byli ve vagoně úplně sami). Protože jsme v Harrachově vystoupili kolem půl 6, ještě ve vlaku jsme připravili čelovky. Od vlakové zastávky jsme seběhli po silnici po červené značce do Harrachova. Ten jsme si prohlédli z modré turistické a u autobusového nádraží jsme pokračovali po zelené do mírného kopce. Moc jsme toho neviděli, ale nejprve byla cesta asfaltová a vedla kolem skiareálů a domečků a poté byla cesta zpevněná a vedla lesem. První větší rozcestí bylo Ručičky. Po Ručičkách překrosíme 2 sjezdovky a už máme světýlka Dvoraček na dohled.
Na Dvoračkách jsou 2 chalupy – nečekaně Dvoračky a novější Štumpovka. Tam jsme bydleli my – malebný pokojíček v přiznané roubence. Jediným problémem je, že často pronajímají jen na celý týden, ale tento víkend měli skoro prázdno, takže nám to vyšlo i na jedno přespání. Dvoračky stejně jako Luční bouda mají v ceně automaticky velmi honosnou snídani.
2. den
Dvoračky > Pramen Labe > Špindlerovka > Luční bouda
V sobotu ráno se nám po výtečné snídani začíná velmi ztěžka – hned od chalupy stoupáme po červené turistické značce na rozcestí U Růženčiny zahrádky. Směrem k Rokytnici nad Jizerou (tedy směrem dolů) jsou krásné výhledy. Od Růženky to máme jen kousek po rovině na rozcestí U Čtyř pánů, odkud jdeme jako pání až k Prameni Labe (když budete mít štěstí na ošklivé počasí, jako máme my, možná si pramen vyfotíte bez lidí). U Pramene se nějak ochladilo a na nedaleké hranici oblékáme bundy, které jsme doteď, zahřátí stoupáním, nepotřebovali. Další cesta je typická hřebenovka po červené kolem Violíků a přes vršky Sněžných jam – už u Violíku tak fouká, že se na oběd schováváme ke zdi do závětří a ze Sněžných jam nevidíme vůbec nic. Možná je to dobře – tato trasa je za vyššího stavu sněhu (který my nemáme) zavřená, protože hrozí uklouznutí na trase směrem dolů na dno jam.. I s troškou sněhu a větším náledím je jeden úsek obtížnější – cesta vede ve stráni a nyní je hodně nakloněná, tak jdeme velmi opatrně. Po zdolání vršku Sněžných jam se cesta uklidní a jemně vlní přes Velký Šišák, Pánské a Dámské kameny až k Petrovce.
U Petrovky si dáme malou svačinku a přečteme si něco o historii této boudy (povídá se, že byla schválně zapálena, protože majitel chtěl boudu celou přestavět, ale historici povolili pouze rekonstrukci, která se dala obejít na přestavbu pouze zničením objektu). V tomto bodě potkáváme docela dost lidí, protože na nedalekou Špindlerovku (tam pokračujeme stále po červené) se dá dojet autem.
Nad Špindlerovkou stoupáme po červené značce až do Polska (tedy jak já ráda říkám: Eurovíkend ). Z příjemně se vlnící cesty si prohlédneme jezera, Polední kameny a prvně zříme Sněžku. Opět se dostáváme na hranu nějakých jam padajících do Polska, jsme velmi opatrní (i tato trasa není značená pro běžkaře). Na rozcestí Rovina pod Sněžkou (volný překlad z polštiny) odbočíme doprava na žlutou a už máme Luční boudu na dohled. Ani Luční bouda není přeplněná, většinu návštěvníků tvoří mladší páry nebo skupiny.
3. den
Sněžka > Pec pod Sněžkou
V neděli ráno se probudíme do slunečného krásného dne. V průběhu delikátní snídaně se stále otáčíme z okna, kde se výhled mění co 5 minut (při prvním soustu krupicové kaše byl na Sněžku krásný výhled, při vylizování prázdné misky jsme viděli jen mlhu na pár metrů, asi takto rychle se tam počasí mění). Příjemně přejedení vyrážíme na poslední úsek naší cesty – tedy přímo za nosem po modré k úpatí Sněžky (kde potkáme ježky). Nejlepší na tom je, že cesta moc nestoupá, moc neklesá, takže máme chvilku na strávení snídaně. Na úpatí se rozhodujeme mezi dvěmi cestami – přes léto se chodí přímo po červené, přes zimu oklikou po modré a pak po červené. I když vidíme lidi na obou cestách, volíme bezpečnější a delší cestu po modré.
Po cestě na vrchol se nám otevírají nádherná panoramata – poměrně dlouho je počasí takové, že v Čechách se válí mlha a v Polsku je azuro, ale za necelou půlhodinu stoupání k vrcholu se vyčistí i česká strana. Krásně vidíme včerejší trasu až po Vysoké kolo, Pánské a Dámské kameny i Luční boudu. Výhled máme skvělý i na Výrovku, Liščí horu a Černou horu (tudy jsme šli před rokem a v jiném článku). I když slunko svítí, na vršku nejvyšší hory Čech je docela chladno, takže symbolicky vyprskáme pár prskavek a dáme se na sestup.
Sestup je poměrně zábavný, hrozně to klouže, takže sestupujeme opravdu velmi pozvolna. Po žluté až k lanovce na Růžové hoře, tam se terén trochu srovná, ale po zelené z Růžohorek se neřízeně řítíme po ledových cestách. A nejsme sami, kloužou se ti, co jdou nahoru i ti, co sestupují s námi. Nakonec úspěšně a bez větších pádů dokloužeme do Pece pod Sněžkou, která nás přivítá po krásné přírodě bezútěšnou realitou vesnice mimo rekreační sezónu.
Bezútěšná je i cesta do Prahy – z Pece jezdí přímé busy na Černý most – konkrétně 2 společnosti: Jedna má normální velké autobusy, normální rezervační systém a pravděpodobně normální řidiče (tak s tou jsme nejeli, protože otevřela možnost nákupu jízdenek později, než společnost druhá). Druhá společnost Dale vlastní trochu větší auto, velmi neurvalé řidiče a zvláštní cestující. Obě společnosti vyjíždí z Pece v 14:00 a dojíždí v podobný čas do Prahy. Protože jsme měli obavy z obsazenosti spojů těsně před svátky, koupili jsme jízdenky jakmile to šlo od té pochybné společnosti a jízda byla opravdu velmi náročná. Aspoň víme (už i vy víte) pro příště
Suma sumárum
Den 1: 11,26 km, stoupání 217 m
Den 2: 20,51 km, stoupání 681 m
Den 3: 11,11 km, stoupání 491 m